Člověk by si neměl dělat úsudek o skupině na základě chování izolovaných jednotlivců. Jenže jak odolat pokušení kolektivního odsouzení, když ....
týden 1: Slunečný den kousek od Orlické přehrady. Silnice na Milevsko. Vyjíždíme na kopeček, horizont v mírné levotočivé zatáčce. Plná čára. Jedeme si svých 90km/h. V protisměru se objevuje auto a za ním z ničeho nic jak splávek z vody vyskočí motorkář. Také v protisměru. Tedy alespoň co se pohybu týká. Jede po naší polovině silnice. Přímo proti nám. Přibrzdíme, uhýbáme až do krajnice. Motorka ani nepřibrzdí a prožene se s kolem na prostřední čáře kolem nás.
týden 2: Strahovský tunel, hustý provoz, oba pruhy celkem zaplněné, všichni jedou povolených 70km. Užívám si jízdy po předchozím postavaní v koloně na Jižní spojce a těším se na ranní kávu v kanceláři. Z klidu mě vytrhne zaburácení. Z ničeho nic vlevo vedle mě mezi autem a stěnou tunelu - motorkář. Nejede extrémně rychle, ale míjí mě rozdílem rychlosti tak 20km/h. Kolik je prostoru vlevo od auta a kolik zbývá, aby se řídítky dotkl buď mého zrcátka nebo stupackou stěny tunelu si netroufam odhadnout, ale myslím, že se to dá měřít v centimetrech. Podle mého názoru riskuje. Málokdo se podívá při jízdě v tunelu v levém pruhu do zrcátka vlevo. Tam se přece nic dít nemá, tam je jen zeď. Ani nechci pomyslet, co by se stalo, kdybych z jakéhokoli důvodu ať oprávněného nebo nepozorností vybočil z řady.
týden 3: Spojka mezi Barrandovským mostem a prvním tunelem směrem ke Strahovskému. Chystám se z jedoucí řady aut přejet do pravého pruhu, abych se dostal na Smíchov. Opět 70km (poměrové radary tady fungují výtečně). Pohled do zpětného zrcátka na předním skle, pohled do zpětného zrcátka vpravo. Prázdný pruh. Vyhodím blinkr. Kontroluji, jak to vypadá vpředu. Začínám zatáčet. Kontrolní pohled do pravého zrcátka. ... motorka. Musela vybočit ze zákrytu za auty za mnou, řítí se ke mě dobře 80 rozdílové rychlosti (=150km/h absolutní rychlosti - odhad). Na poslední chvíli rovnám auto a nepřejíždím. Motorka se prořítí vedle a mizí kdesi v předu. Ještě vidím, jak dělá myšku, aby se vyhnula autu jedoucímu v pruhu, kam chci přejet. Otřu si studený pot z čela. To bylo o prsa.
.. a závěr? Raději nebudu dělat žádné závěry. Určitě mě za ty 3 týdny míjelo, předjíždělo či objíždělo mnoho motorkářů. Ale já si pamatuji tyhle. Každý může hádat, proč. Snad jen trocha cynismu: doufám, že tempem, které nabralo kolidování motorkářů s ostatními účastníky provozu, se přirozeným výběrem snad brzy dobereme k tomu, že zas nebude o čem psát v souvislosti s motorkami.
