neděle 31. srpna 2008

... zlý člověk?

Na pláži dokáží lidé z písku stvořit divy. Ležím, dívám se na pískové výtvory. Přiběhne malý chlapec, ještě mu není ani 10 a pečlivě jeden po druhém ty produkty hravosti a tvořivosti srovná se zemí. Dá si záležet, aby nezůstal stát ani jediný. Po celé délce pláže, kam jen dohlédnu.

...kde se bere ta touha ničit? ... jaký člověk z chlapce vyroste?

... test asistenční služby v zahraničí

Vzhledem k tomu, že startování auta, které vyžaduje přítomnost dvou jedinců a silně připomíná začátky letectví, kde technik u vrtule čeká, až pilot v kokpitu nahlásí kontakt.

Zkrátka trpělivost byla vyčerpána a došlo na telefonování na asistenční službu. Po prvním telefonátu jsem byl jako opařený. Pán mi šetrně sdělil, že jsem si podmínky asistence z podkladů v (leasingovém firemním) autě nastudoval pěkně, ale že oni už přes rok s mojí leasingovkou nespolupracují.

Naštěstí už druhý telefonát mě uklidnil a po dalších dvou jsem už čekal na příjezd asistentů. V Itálii jsem čekal na Italské asistenty. Přijeli dva. Jeden, co uměl sáhnout na auto a druhý, který byl schopen se anglicky domluvit. Závadu jsem ukázal, bylo mi řečeno, že mě čeká odtah a oprava v officine.

Převoz, čekání v opravně. Po pár minutách přijdou nahlásit, že startování je v pořádku, ale že mám závažnější problém: zaseklou převodovku. Přijdu k autu a řadicí páka je už obnažená a už došlo i na zvednutí auta na heveru, aby se mohli podívat na převodovku i zespodu. Kolem auta kroužek zamyšlených Italů.... a mezi ně vchází velký kouzelník a jediným otočením klíčku v zámku zamykání řadicí páky opravuje tu závažnou vadu a celé číslo je komentováno výkřikem:"....imobiliseer" doprovázejícím prozření jednoho z italských mudrlantů.

Pak sleduji u pultíku, jak se plní několik formulářů a čekám požadavky na placení. Jelikož si chci ušetřit následné papírování doma, snažím se přimět leasingovku a asistenční službu, aby krom odtahu zaplatili i opravu. Telefonuji paralelně já na svou českou asistenční linku a italský servis na svůj kontakt v italské pobočce asistence. Já mám po telefonu platbu schválenou. Teď se čeká na to, až tahle informace dorazí oficiálním kanálem z české asistence do italské asistence. Jsem zvědav, jestli se oba komunikační toky potkají na správném místě. Čekám.

Po půl hodině čekání přijde místní anglický mluvčí a oznámí mi, že zavírají. Siesta. Přepadá mě hrůza, že uprostřed industriální zóny budu v 35 stupňovém horku čekat, až skončí hodinová polední přestávka. Přemlouvám šéfa, aby ještě jednou zavolal na italskou asistenci. Volá a hovoří a nemlže se ničeho dobrat. Když už je více, než rozrušený, zvoní druhý telefon. Konečně se informace potkaly ... Italská asistence odsouhlasí, že je možné fakturovat opravu a já odjíždím.

A poučení? Jakákoli asistence v zahraničí vyžaduje dobrý tarif na mobilu. Mnoho hovorů. Ale jinak zkušenost veskrze pozitivní.

... dovolená = pohroma ?

Dovolená se přiblížila. Jako hlavní událost léta všemi očekávaná a také trochu obávaná. Snad se všechno podaří a dovolená se vydaří.

Začalo to pěkně. Při jedné nevinné lokální vyjížďce na kole (rozuměj - hraniční značku městečka jsme nevidešli ani z dálky) došlo ke kolonehodě. V. zkřížil cestu E., když na něj nervozní řidič použil klakson (aneb klakson použitý v nesprávnou chvíli nadělá více škody, než užitku). E. z výšky sedla kola spadla na náč krásný nový asfalt, aby prověřila, zda se mé zápisky o nekvalitě tohoto stavebního díla zakládají na pravdě. V tomto případě se ovšem nekvalita přiklonila na stranu lidské kůže, která jednoznačně v souboji s drsnou plochou asfaltky zvítězila. E. má tak na holeni nádhernou abstraktní kresbu, která dokonce, jak jde čas, mění barvy (aktuálně temně hnědý strup s žluto modrým podlitinovým rámováním).

Ač se osud zasnažil, tahle drobnost nemohla překazit přípravy.

I přes drobný karambol se E. vydala s chlapci na výlet kolem Třeboně. A když pominu jedno vosí žihadlo zapíchnuté v noze M., překvapivě naprosto bez následků.

Do odjezdu zbývaly pouhopouhé dva dny, když V. ráno vstal se slovy: "Mě asi vytejká mozek z hlavy!". Vzhledem k jedné drobné předchozí stížnosti na bolest v uchu následovala po této informaci návštěva pediatra s výsledkem naprosto bez překvapení. Co jiného by se před vytouženou dovolenou mohlo stát jiného, než prasklý bubínek jakovýsledek zánětu středního ucha. Praskl, praskl ... snad už bude po bolesti. Nebylo. Přidala se horečka, která den před odjezdem večer vyšplhala na krásných 39.6°C. Po konzultaci s na ORL jsme se přeci jen nachystali k odjezdu náležite vybaveni teorií, co si počít, když "to bude bolet" a co rozhodně nedělat s mořskou vodou.

Teplota už se nevrátila a tak jsme vyrazili.

Startovací okno se otevřelo v 3:30. Před sebou jsme měli 1250km a navigace si myslela, za necelých 13 hodin to spraví. Pro převzetí klíčů jsme měli přichystanou rezervu cca 3-4 hodiny.

Vyrazili jsme. Musím zmínit Sehll-ku před Dolním Dvořištěm, kde je za lidových 25Kč k mání presso s čerstvou koblihou a obsluha, která by prodala i čertovi zimník.

Cesta pokračovala pěkně a katastrofy předcházející odjezdu byly zapomenuty. Dokonce se ze zadních sedadel neozývaly běžné pokřiky a zvuky boxerského zápasu. Jedním slovem idyla. Přestávka u Salzburgu, výměna řidičů. E. otočí klíčkem a jedeme dál. ..... Jenže po otočení klíčkem sice v motoru cvaklo, ale startér se ani nehnul. Za dva roky jsem u Oktávky nezažil nic podobného! Žádnou paniku. Zkouším to já, protože jsem nevěřící Tomáš a i když vím, že E. je lepší řidič, než já, nedá mi to a zkusím to na vlastní prsty. Cvak a ... nic. V očích E. začíná lehce probleskvat náznak paniky. Kontroluju pojistky a ... nic. Pak se divám pod kapotu. Nevím, co čekám, že uvidím. Příznaky hovoří pro to, že do startéru nejde proud, ale všechno ostatní svítí, hraje... tipuji vypadlý drát, špatný kontakt.

Zítrám na motor. Vlastně ani nevím, kde je startér. Začínám si už sumírovat, co nahjlásím na asistenční službu. Pak ještě jednou prohlížím motor a tentokát místo startétu hledám pezprizovný drát. Pak mi padne oko na tlustý drát. Kdyz ho zvednu, končí smnršťovací bužírkou a pod ní je svazek měděných drátů. Vodič pro silný proud, odhaduji se svými chabými znalostmi elektroinženýra.

Teď mám kabel, ale nemám, kam ho šoupnout. Zbývá jedíné místo, a to pod krytem baterky. BINGO! Kryt se podaří vratným způsobem odklopit a jakoby uštípnutý konec kabelu je vidět. Po přiložení se motor roztočí. Uffff. Každé startování má teď sicé příchuť báječných mužů na létajících strojích, kdy ja pod haupnou ukazuju palec nahoru a křičím:"Kontakt!" a E. otáčí klíčkem. Spolehlivé.

Vyrážíme dál a a vzhledem o okolnostem je dolití oleje po rozsvícení kontrolky těsně pod Brennerem, možno pokládata za prkotinu. Na Brennerském mýtu se řadíme do pruhu, kde se platí kreditkou. Je prázdný. Všichni platí keš. Nám se keš nedostává, zato máme peněženky plné karet. Dinnersku automat smlsne a ihned vyplivne. Říkám si, že zase bude problém. Není. Karta je následována účtenkou na 8EUR. Takhle rychle placení kartou jsem ještě nezažil. Žádný PIN, žádný podpis. Ještě že průjezd Brennerem není bůhví jaký statek. To by bylo karetních fraudů. Kažodpádně díky za možnost platit kartou.

Před Brennerským mýtem jsme 30 minut popojižděli. Máček. Tedy ve srovnáním s tím, co následovalo. Cesta z vršku Brenneru k jezeru Laggo Di Garda trvala ...dlóóóóuho. Další "poprvé" a hned takováhla brutální "stau". Sumace říká, že v 9:30 jsem dolil olej pod Brenerem na Německo-Rakouské hranici. V 16:00 jsme mijeli sjezdy na Laggo Di Garda. přes 5 hodin popojíždění v zácpě. Celé údolí kolem Bolzana máme důkladně prohlédnuté.

Snad už jsme si letos smůlu vybrali.

středa 6. srpna 2008

... prý dlužím České televizi 10 135Kč

Dnes jsem si vyzvedl doporučený dopis od pána jménem Dalibor Kalcso. Jde o advokáta, jehož ČT zmocnila k vybírání dlužných koncesionářských poplatků. Kdysi, ještě za studií, jsem byl osobou samostatně výdělečně činnou a na tomto základě jsem byl zřejmě zařazen do databáze potenciálních plátců koncesionářského poplatku jako podnikatel. Již dobře 10 let nepodnikám a ŽL mám pozastavený. Daně z příjmu platím pouze ze závislé činnosti (zaměstnanec). Nejzajímavější ale je, že jsem byl určen jako plátce podle §5 odst. 5 zákona č. 348/2005 Sb.

(5) Poplatník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou, která
je podnikatelem^13) a v rámci podnikání vyrábí, opravuje nebo prodává
rozhlasové nebo televizní přijímače, neplatí rozhlasový nebo televizní
poplatek z těchto rozhlasových nebo televizních přijímačů; má-li taková
osoba provozovny určené k výkonu této činnosti, platí rozhlasový nebo
televizní poplatek z počtu rozhlasových nebo televizních přijímačů,
který odpovídá počtu těchto provozoven. Tím není dotčena povinnost
platit poplatky podle odstavců 1 až 4.

Odkaz ^13) vede na § 2 obchodního zákoníku (č. 513/1991 Sb.), kde je podnikatel definován takto:

(1) Podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.

(2) Podnikatelem podle tohoto zákona je:
a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku,
b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění,
c) osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů,
d) osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu.

Podle zákona tedy nejsem podnikatelem, protože ač jsem držitelem živnostenského oprávnění, neprovádím soustavnou činnost za účelem dosažení zisku.

A krom toho všeho, v životě jsem neopravoval ani nevyráběl televize a rádia.

Zdá se také, že Česká televize si uvědomuje, že sáhla po nesprávném člověku a od jednání p. Kalcso se distancuje .

Na základě výše uvedených faktů se necítím být poplatníkem koncesionářského poplatku, který je vymáhán v následujícím dopise: