čtvrtek 15. ledna 2009

... arogance moci nebo nedostatek pochopení?

Informační centrum Prahy 4 - CzechPoint. Dlouho jsem nebyl na žádném úřadě. Teď není zbytí. Stisk tlaččítka mi přidělí číslo. Čekárna je prázdná. Přede mnou jen jeden úřaduchtivý kolega. On je číslo 12, já jsem číslo 13.

Č. 12 jde na řadu celkem rychle. Paní si ho přijde vyzvednout osobně, aniž by využila hi-tech lístečkového systému. Asi nemá důvěru ve stroje. Úřednice jsou za prosklenou stěnou dvě. Jedna vyřizuje č. 12 a druhá ... těžko říci. 10 minut čekám a číslo 12 je hotové. Úřednice opět přicupitá k dveřím a když zjistí, že jdu ověřit kopie listiny, prý, že u kolegyně a mizí. Ještě minutku otálím a zvažuji možnosti. Nakonec si řeknu, že "líná huba holé neštěstí" a paní, která má na starosti mojí agendu se optám, kdy asi by mohla mít na mě čas. A ona že asi tak za HODINU, že dělá uzávěrku a že to nemůže přerušit. Musím přiznat, že snad všechny elektrony v mém těle vyletěly na daleko vyšší energetickou hladinu a dostal jsem se do stavu značně excitovaného. Dal jsem si dvě a dvě dohromady a pochopil, že bych mohl ještě hodinu zírat na paní skrz sklo, což by ona odbyla sem tam udiveným pohledem. Požádal jsem ji, zda by takovou skutečnost nemohli na úřadě vyvěsit nebo alespoň čekajícím ústně sdělit, aby lidé zbytečně nemarnili čas. Říkala, že vyvěsí, ale pochybuji, že k tomu došlo.

Samozřejmě, že jsem hodinu nečekal. Vrátil jsem se odpoledne a paní mě v klidu a velice ochotně a příjemně provedla, co jsem požadoval.

Nerozumím duši úředníka, nerozumím tomu, že bez jakéhokoli studu nechají člověka bez špetky informace postávat zcela zbytečně před branou svého království. Snažím se sám sebe utěšit interpretací, že nejde o opojení pocitem moci, ale o pouhou nedovtipnost a nedostatek empatie a nepochopení skutečnosti, že někteří z nás mají lepší věci na práci, než postávání v úředních hodinách před prázdným úřadem.