pátek 30. října 2009

... zamrzlý statista

... určitě znáte scény z filmů a pohádek, kdy se zastaví čas. Svět je z ničeho nic plný zamrzlých statistů a jen pár vyvolených se mezi řadami nehybných postav prohání stojícímu času navzdory. V této sezóně poprvé na bruslích jsem tohle zažil v reálném životě. Mezi poklidně více či méně stabilně se klouzajícími bruslaři se jak vítr mezi stromy prohání pár bohem nadaných létajících kluků a holek. Oni poráží čas a snad i fyzikální zákony a létají křídel nemaje. No a hádejte, do které skupiny jsem patřil já ;-)

sobota 3. října 2009

Klábosilův noční přesun 2009

Poprvé jsem se téhle příjemné akce zúčastnil v roce 1993, jak prozradila startovní listina všech historických účastníků (cca 2000 osob) od prvního ročníku do letošního 16. Mezi těmito ročníky mám absenci.

Letos tedy po 16 letech další účast s rodinou. V půl deváté večer už pod rouškou tmy jsme byli naloženi do autobusu a dle pokynu si zavázali šátky na oči. Pak už se jelo levá zatáčka, pravá zatáčka, přejezd. Pátrání v paměti, kam že by nás to mohli vézt a pak už výsadek. Na křižovatce v lese jsme nasbírali indicie a podle nalezeného itineráře jsme se dali na pochod. Bylo 21:25.

Nebe se postupně vyjasňovalo a na volných prostranstvích zalitých světlem měsíce téměř v úplňku jsme si připadali málem jako na polední procházce. Baterek nebylo potřeba i stíny měsíc dokázal vykreslit.

Párkrát přišla ke slovu buzola a pochod napříč lesem podle azimutu, častěji se nám podařilo najít vyšlapanou nebo vyjetou cestičku, silnici nebo koleje. Postupně jsme si každý našel také svou vlastní louži, kam se nám noha zabořila až po kotník.

Před čtvrtou hodinou ranní nám patřily všechny kontroly a už před námi na stole voněl cílový gulášek. Před pátou už v posteli jsme litovali účastníky pochodu, kteří se ještě potulovali po trase.

Naše patnáctikilometrová trasa:

čtvrtek 1. října 2009

... naletěl jsem - nečekané pokračování

Nedávno jsem si tu poplakal, jak jsem v jedné nejmenované ČSOB rušil účet a naletěl jsem. Ta legrace mě stála 240Kč, které jsem vyhodil za zrušení účtu na pobočce. Bez varování a upozornění od osobní bankéřky. Za zrušení přes internet banking dáte 8x méně.

Již jsem si své závěry udělal a smířil jsem se s tím, že jsem hlupák. Když tu včera zazvonil telefon a já uslyšel hlas ze záhrobí. Osobní bankéřka. A že prý mi končí výpovědní lhůta za týden a že mi tedy bude zrušen účet... a..... Už jsem byl připraven jí slušně poděkovat za případné nabídky dalších služeb.

Jenže ona řekla něco, co mě přivedlo do varu: "Na vašem účtu je bohužel záporný zůstatek, takže se nedá zrušit."

Následoval zhruba takovýto hovor:

Já:"Já vím naprosto přesně, proč je na mém účtě záporný zůstatek. Překvapivě jste mi naúčtovali 6xzrušení souhlasu s inkasem po 40 korunách. Rušil jsem účet osobně na pobočce a přijde mi silně neetické, že jste mě neupozornila, že jedním podpisem, který já jsem považoval za formalitu, přijdu o více jak 200 korun. V každém obchodě musí mít cedulku s cenou i u obyčejného rohlíku, jen v bance ne."

OB (osobní bankéřka): "Nepovažovala jsem za nutné vás s tím seznamovat. Někteří klienti tohle neřeší."

Já: "Mě tedy více jak 200 korun nepřijde jako zanedbatelná částka, kterou bych nechtěl řešit. Moje chyba byla, že jsem neznal sazebník, nebo spíše, že jsem si neověřil jeho detaily, ale čekal bych, že tuto zásadní informci dostanu od vás. Vaše postupy se mi nelíbi a znovu opakuji, že mi přijdou silně neetické."

OB:"Tohle já vyřešit nemohu. Budu to muset předat paní ředitelce."

Já: "Předejte to prosím paní ředitelce. Rád si s ní o tom promluvím. A kolik vlastně dělá dluh?"

OB: "Jedenáct korun. A nějaké poplatky k tomu"

Já: "Předejte to prosím paní ředitelce."

No a to je zhruba celé. Bohužel jsem neměl tolik duchapřítomnosti, abych bance řekl, že když jim nepřipadalo podstatné mi sdělit, že mě oholí o 240 korun, mě zas je celkem jedno, že mám u nich dluh ve výši korun jedenácti. S nějakými těmi dodatkovými poplatečky, samozřejmě. A taky uročíček zanedbatelný kontokorentní by se jistě našel.

... pokračování příště ... buď po hovoru s paní ředitelkou, nebo až dorazí upomínka/exekuce? kdo ví....