Letos tedy po 16 letech další účast s rodinou. V půl deváté večer už pod rouškou tmy jsme byli naloženi do autobusu a dle pokynu si zavázali šátky na oči. Pak už se jelo levá zatáčka, pravá zatáčka, přejezd. Pátrání v paměti, kam že by nás to mohli vézt a pak už výsadek. Na křižovatce v lese jsme nasbírali indicie a podle nalezeného itineráře jsme se dali na pochod. Bylo 21:25.
Nebe se postupně vyjasňovalo a na volných prostranstvích zalitých světlem měsíce téměř v úplňku jsme si připadali málem jako na polední procházce. Baterek nebylo potřeba i stíny měsíc dokázal vykreslit.
Párkrát přišla ke slovu buzola a pochod napříč lesem podle azimutu, častěji se nám podařilo najít vyšlapanou nebo vyjetou cestičku, silnici nebo koleje. Postupně jsme si každý našel také svou vlastní louži, kam se nám noha zabořila až po kotník.
Před čtvrtou hodinou ranní nám patřily všechny kontroly a už před námi na stole voněl cílový gulášek. Před pátou už v posteli jsme litovali účastníky pochodu, kteří se ještě potulovali po trase.
Naše patnáctikilometrová trasa:
