Ne každý den si kancelářská krysa může na závěr dne s uspokojením říci:"Dnes jsem přežil, jaké štěstí".
Začalo to nevinně. Hned z rána se mi za zády vytvořil vodopád. Prý voda z klimatizace. Celé dopoledne jsem měl pocit, že pracuji u zurčícího potůčku. Pak pohodu utnul opravář způsobem ne zcela vybíravým, když začal opravovat a bordel za léta nastřádaný na desce podhledu mi začal padat za krk a na stůl. Pak jsem prchl. Teď už voda nezurší.
Zato po obědě se ozval zvuk daleko méně uklidňující. Ostré prásknutí bez zjevné příčiny. Až po chvíli zkoumání učenlivé kancelářské krysy zjistily, že popraskalo bezpečnostní sklo na tvořící stěnu jedné ze zasedaček na balkonku nad recepcí. Ukázková krupice držící pohromadě ... bůh ví čím.
Krupice stále pracovala a bylo slyšet slabé popraskávání i ve chvíli, kdy zodpovědná osoba konzultovala s odborníky. Odborník prohlásil, že vše je v pořádku a sklo že se v žádném případě dál hroutit nebude.
Jen co hovor skončil, stalo se, co jsme všichni , zvláště po ujištění odborníka, čekal. Sklo ve formě krupice se s obrovskou ranou zřítilo o patro níž.
... za život vděčíme nedůvěře v odborníky
