Nejde proud. Bez varování se ozvalo CVAK ... a pokoj potemněl. Vzhledem k tomu, že baterka v notebooku nevydrží věru mnoho, vypnul jsem svůj pracovní nástroj. Vyšší moc mi brání v práci. Přemýšlím, co dělat. Beru do ruky knížku, na kterou si nejsem "pod proudem" schopen udělat čas. Asi je to chyba. Určitě je to chyba.
Proud krade. Krade čas, kontakt s ostatními. Vlastně se o to všechno připravuji sám.
Jaké (by) byly večery bez proudu, bez televizí, bez počítačů. Jsem už ta generace, které večery naplnila televize. Další generaci ji naplní směs elektronických bavítek.
Já ještě umím sáhnout po knize. Budou to umět i naše děti? Určitě by mohly, pokud je to naučím. Jenže to jsem asi zanedbal. Vlastním příkladem, vlastní pohodlností jsem je uvrhl do závislosti na proudu. Proudu elektrickém, proudu TV zábavy, proudu internetových dat.
Ale chtěl jsem si zaznamenat něco úplně jiného. Po nějakém čase bez energie jsem si vzpomněl, že mám v konvičce čaj. Vzal jsem ji do ruky, abych nalil voňavý čaj do hrnečku. Byla příjemně teplá. A já si uvědomil, že dříve, o hodně dříve, bych musel nasbírat dřevo, rozdělat oheň, ohřát vodu ... Dnes nedočkavě přešlapuji u rychlovarné konvice, která je někdy na můj vkus pomalá. Vlastně ... pořád si tu píšu o tom samém ...
Možná je čas stát se záškodníkem. Možná by jednou týdně takové CVAK nevadilo. Možná to zkusím. Musím koupit sirky a svíčky ... Ani jednoho se mi ve slepé víře v civilizaci doma nedostává.
PS: Je to problém čistě můj, E. si umí udělat CVAK .... půjdu k ní na školení ;-)
