Zvoní telefon, vidím neznámé číslo. Zvedám, poslouochám, hovořím a nevěřím vlastním uším.
Pokusím se o volný přepis hovoru:
Já: Prosím
ING(?): Dobrý den, tady XXX, ING. Hovořím s panem YYYYY?
Já: Ano.
ING(?): Máte chviličku?
Já: Ano.
ING(?): Dříve, než začneme, bych potřeboval ověřit pár osobních údajů
: narodil jste se ....
Já: Počkejte, počkejte! O čem se mnou chcete hovořit?
ING(?): O čem s vámi chci hovořit, vám mohu říci, až ověřím vaši totožnost.
Já: Ale jak já mohu vědět, s kým mluvím? Proč bych vám měl sdělovat cokoli o sobě, když ani nevím, proč se mnou chcete mluvit?
ING(?): Já vám nemohu sdělit, o čem s vámi chci mluvit, dokud si neověřím, s kým mluvím.
Já: Snad mi můžete říct, jestli se mnou chcete mluvit o účtu, úvěru nebo o čem chcete mluvit.
ING(?): To nemohu, to bych porušoval zákon o ochraně osobních údajů a o bankovním tajemstvím a vystavoval bych se postihu ze strany zaměstnavatele.
Já: Ale když mi alespoň nenaznačíte, o čem se se mnou chcete bavit, jak já mám vědět, s kým se vlastně bavím?
ING(?): Ale já vám říkam, že jsem z ING?
Já: A já vám říkám, že sedím v Bílem domě.
ING(?): Ale tento hovor je monitorován.
Já: Ale já opravdu nebudu sdělovat svoje osobní údaje někomu jen tak po telefonu, když nevím, s kým mluvím.
ING(?): Hmm .. vypadá to , že se nedomluvíme. My vás tedy oslovíme poštou.
Já: Pokud mi neřeknete alespoň základní informaci, čeho by se měl týkat náš hovor, tak vám po telefonu nic sdělovat nebudu.
ING(?): Nemůžu vám to říct, dokud si neověřím vaši totožnost.
Já: Tak to se opravdu nedomluvíme. Tak mi tedy pošlete, co potřebujete, poštou.
Je zvláštní, že já musím při hovoru s oooooo velikou a nejjasnější ING (byla-li to pravda) prokazovat svou totožnost málem tak, že nahlásím barvu trenek a pánovi na druhém konci drátu přijde zvláštní, že já jeho totožnosti ověřené prohlášením "Ale já jsem z ING" nedůvěřuji.
... být prudič je ještě lepší, než život.
