Už zhruba měsíc je zakázáno parkovat u nás před domem. Probíhá rekonstrukce silnice. Nejprve přišly na řadu obrubníky. Zároveň probíhalo frézování. Obrubníky byly úspěšně vyměněny za krásné nové. Strana od již vyfrézované silnice byla zalita/zasypána asfaltem. O pár dnů později přispěchaly sbíječky a právě vyzrálý asfalt od obrubníků zase vytloukly asi jako přípravu na položení nového koberce na celou silnici.
Také kanály neunikly pozornosti. Zejména řidiči se po určitou dobu museli mít na pozoru, aby kvůli vystouplým kanálům jejich auta neutrpěla újmu. Kanály byly připraveny na pokládku nového koberce a ta začala.
Jedna vrstva, další vrstva a ..... nic. Silnice vypadá jako nedokončená a všichni kolemjdoucí přemýšlí, co že za novou technologii bylo použito. Povrch je hrubý, místy pokrytý vrstvičkami čistého živice bez štěrku, které se pravděpodobně při každém teplejším dni roztečou a začnou se lepit na kola a boty a které i dnes v počasí ne zcela horkém, páchnou asfaltově. Zkrátka subjektivní dojem z kvality odvedené práce a použitých materiálů: nevalný.
Dnes se subjektivní dojem pomalu přetavil do potvrzené pravdy. Vždyť jak by jinak bylo možné, že na nově položené silnici (stroje odjely před týdnem) je nutné provádět rozsáhlou opravu? Rozum zůstává stát.
... je život s vůní asfaltu lepší?
