... italské minuty

Po příletu došlo k zásadnímu odhalení. Bylo mi vyjeveno, proč se prasečí chřipka jmenuje prasečí. Na Milánském letišti při čekání na zavazadlo se ukázalo, ze v ochranu před touto zákeřnou o to více však neškodnou nemocí lidé berou respirátory, které jim dávají vzhled čuněte s rypákem.

V zápětí, lehce rozčilen přeháněním hrozby chřipkou, mě italský taxi řidič vyškolil v oboru úcty k životu a zdraví, když mi názorně ukázal, jak značky omezující rychlost přeměnit ve zbytečné dekorace, jak nakouknout do kufru auta vpředu jedoucího a na závěr mistrovské dílo v několika reprízách s názvem: "Plná čára není zeď. A to ani tehdy, kdy za zatáčku fakt není vidět".

Dnes večer itálie vytála žolíka v podobě večeře ještě bohatší, než lze vyjádřit slovem opulentní:

• pršut se zeleninou


• brokolicový závin


• "sekaná" s dušenou kapustou


• zelenina smažená v těstíčku


• polenta se sýrovou pěnou


• taštičky s dýňovou náplní


• rizoto


• panenka pečená v listovém těstě


• zákusky 3 druhů (čokoládový řez, banánový řez, kávové cosi)


• espresso


• a k tomu všemu dobré vínko

Uffff .. jdu trávit